Další kapka jedu do ran mých...TY
Chladné hvězdy za oknem
se jen dívaj, jak tu sedím.
A přemýšlím, proč zrovna JÁ.
Chtěla bych tak vyjít ven
a procházet tou tmou. Myslím …
Na to, jak z toho teď ven.
Kdo poradí, když nerozumí?
Nepochopí, jen snad ON.
Ale kvůli NĚMU tu teď jsem.
Svobodu duši nevykoupí slzy mé.
A střípky mých snů rozšlapou jak slon,
než skončí tenhle prokletý den.
Co může být horšího,
než dívat se na něho
a nemoci se dostat blíž.
Jsem neschopna snášet tu tíž,
co leží mi na duši,
co pomalu mě zadusí.
Já se z toho fakt nedostala.
I když jsem si to ze srdce přála.
Proklet buď na tisíckrát!
Ty, pro kterého jsem nucena ty řádky psát.
A další noci bezesné,
bloudit v temnotě bezedné.