Dva roky...
Dva roky jsou to,co jsem vedle tebe cela v bílém stála
slzy štěstí v očích měla na tebe se smála.
V bříšku kousek z nás dvou měla,
získala vše co jsem od života chtěla.
Stala se tvou ženou, po chvíli matkou tvého syna,
myslela že budeme šťastní, realita je však jiná.
Slzy v očích zase mám, však nejsou to už slzy štěstí
tyhle slzy bolí, zakládají se na neštěstí.
Život se zbořil jak domeček z karet,
přemýšlím o důvodu, proč na tuhle cestu mě život zaved.
Snad trestá mě za hříchy a moje vinny,
nebo má snad důvod nějaký jiný?
Třeba mě chce jinou cestou směřovat, možná na mě čeká někdo jiný, koho bych měla milovat!?