Jistě znáš
Znáš ten pocit, jak nikoho vystát nemůžeš?
Doufáš, že zapomeneš a svůj vztek přemůžeš.
Pamatuješ, kdy naposledy někomu jsi nadala?
V tu chvíli peprných slov víc by jsi přidala.
A co tehdy, kdy hračku z dětství jsi ztratila?
Vše, co pod ruku ti přišlo, schválně jsi kazila.
A co když byla pouť a ty jsi tam nemohla.
Omlouvala ses a pomáhala, až tak ses přemohla.
No a když svedl na tebe bratr rozbitou jakouko-li věc?
V tu chvíli nesnášela jsi ho, vřelo to v tobě až na doraz.
O pár let později však si jistě uvědomíš,
že se zlou krví daleko nikdy nepochodíš.
Všechno se snaž brát z té lepší strany,
mýlíš se, když na všem vidíš ostré hrany.
Za rozbité věci dostala jsi sic vynadáno
leč o to bylo usmiřování krásnější ráno.
Na pouti ses s kamarády vydovádět nemohla,
zato buchtu dobrou mamince jsi upéct pomohla.
Hračku z dětství už ti sice nikdo nevrátí,
zato cennější myšlenky na ni, se ti brzo navrátí.
Tvoje hádka sílu ti přidala, tebe hodně utužila,
poznala jsi, že v klamu jsi s danou osobou žila.
Se vztekem však neuděláš nic, ten tu bude pořád.