Možná taky ne
Možná ti vadí moje přání,
možná ani sama nevím, co všechno je důležité.
Jsou chvíle, které slzy do očí mi vhání,
jsou stavy, kdy má duše i city jsou bité.
Možná se ti mé hodnoty nelíbí,
možná jsi něco jiného čekal.
V posteli čekáš, až tě mé rty políbí,
všech mých gest i mých doteků ses lekal.
Možná nejsem partnerka ideální,
možná tě každým dnem ztratím.
Třeba mé slzy jsou tou daní,
kterou ti platím.
Možná jsi měl o mě iluze,
možná já čekám na zázraky.
Snad nebude to znít uboze,
že špatnou cestou vedli jsme své kroky.
Možná jsem o nemožném snila,
možná jsi nedostal ode mě dost.
Teď jako by vše rozřezala pila,
až na samotnou kost.
Možná všechno špatné vůči mě znič,
možná slevím ze svých nároků.
Tak prosím, odhoďme vše pryč,
už dost světa citových otroků.
Možná nestačí jen milovat,
možná to chce víc pro život.
Já budu sama se teď linčovat,
teď hodlám hrát z jiných not.
Možná mi neuvěříš, máš na to právo,
možná se stane zázrak a ty mě pochopíš.
Nechci už být jako to savo,
které vše rozežere a už to neslepíš.
Možná už vím, co v tobě mám,
možná zase dělám chybu.
Já teď tobě svůj život dám,
teď teprve se vším hýbu.
Možná to nedokážu, pak mě opusť,
možná pro smích bude život můj.
Abych pak ještě psala báseň, nedopusť
a nebo ... navždy při mě stůj ...