Můj tok myšlenek...
Byl pochmurný den,
já u okna stála,
temná myšlenka jen
se mi na mysl drala.
Nevím, kam patřím,
pro koho jsem,
co za oknem spatřím?
Jen ponurý sen.
Za noci deštivé
ke mně můra se vkradla,
do temnoty vábivé
za ní jsem spadla.
Nemůžu zpátky,
nemůžu ven,
zadními vrátky
mi unikl den.
Zbyla jen noc,
i když slunce svítí,
smrt má nade mnou moc,
svádí mé žití!
Něco mi chybí,
něco chci zpět,
však smrt se mi líbí,
byť i tenhle svět.
Na temné hranici
duše má hoří,
můry jsou truchlící,
smrt můj život boří.
Na koho čekám?
Kdo světlo mi ukáže?
Čeho se lekám,
když smrt mi žít přikáže?
Něco jsem ztratila-
světlo a den,
ráda bych vrátila
ten ponurý sen.
Tam někde v dáli
život se skrývá,
chci vědět, zda-li
jiné sny mívá.
Však něco mě táhne
k temnotám dolů,
srdce mé prahne
po zbavení bolu.
Není však důvod
temnou mysl míti,
tak kde je ten důvod
mého chmurného žití?
Sama to nevím,
sama to neznám,
snad jednou se dovím,
snad jednou se poznám...