Nemůžu zapomenout...
Někde uvnitř mně mrzne a sněží,
ten mráz tak pálí a řeže do kostí.
Bráním se lásce, bráním jen stěží
a přesto je můj život, jen plný bolesti.
Stále na tebe nemůžu zapomenout,
všude tě potkávám a ve snech tě vidím.
Tolik si přeji tě naposledy obejmout,
bože, jak moc tě miluji i nenávidím.
Stále častěji se ptám sáma sebe:
Kde je vlastně láska?
Je snad, ve všech vzpomínkách na tebe?
Nebo je ukrytá, v mých hlubokých vráskách?
Vidím ti na očích, tu chuť jí zavraždit,
ubohou lásku ke mě, tu ustrašenou chudinku.
S obrovskou touhou žít,
se schovává za hezkou vzpomínku.