Neodpustím si
Odpouštím ti, že jsi mi otevřel oči
Ani za to vlastně nemůžeš.
Bylo snadnější, žít v tomhle zvyku.
Kde každý hraje, předstírá a lže.
Nezlobím se, že jsi mě přesvědčil
způsoby, co otevřely i mé srdce.
Byly to jedny z těch nejkrásnějších hodin
v životě ... Až uvěřit se nechce ...
Nevadí mi, že v tom nevidíš, co já.
Milovat člověk nikoho přesvědčit nedokáže.
Nemohu tě nutit, nemohu ti to přikázat.
Snad čas všechnu bolest smaže
a zbudou jen vzpomínky na to pěkné,
protože toho bylo víc, než se zdá,
protože každá chvíle byla nádherná,
jedinečná a neopakovatelná.
Díky tobě.
Odpouštím ti, že mě necháváš jít
i když se za tebou dívám se slzami v očích.
I když bych tě chtěla ještě políbit
a říct ti :
"Nezlobím se, že jsi mě učinil šťastnou."
Kdo by se za to mohl zlobit?
Kdo by mohl nenávidět?
Musela jsem si tím projít,
abych věděla, co chci a co nebudu mít,
dokud nezměním vše, co mohu změnit,
dokud mi někdo neotevře oči.
Nevadí mi, že jsi to byl ty.
Vadí mi, že jsi mohl být mým,
kdyby všechno bylo jinak už teď.
Vadí mi, že předem znám tvou odpověď
a že se tě ani nedokážu ptát.
Zlobím se na sebe, protože ukázals mi,
že vlastně pořád chci někoho milovat.
Neodpustím sobě,
svému srdci,
že nemohu nechtít milovat ...