Nic jsi neslíbil
Vím, nic si mi neslíbil,
cit se sám objevil a najednou tu byl.
Říkával si co na tom, že rozdíl věku tu je?
Láska se neptá na věk, když člověk miluje.
Říkával si, jsi všechno krásné co mám,
Miluji Tě a víc nechci ani nežádám.
Chci Tě jen v náručí držet, chci Tě líbat,
realitou žít, do očí chci se Ti dívat,
neřeš, proč se ten zázrak stal,
jsem šťastný, že mi Tě OSUD dal.
Z ničeho nic se láska v mlčení změnila,
odpovědi na svoje otázky neznám,
i když jsem Tě o ně prosila,
láska zmizela, už zase ji nemám.
Z ničeho nic už zase není, jsme si cizí,
kroky Tvoje v dálce mizí.
Už vůbec mě nevnímáš,
jinou lásku máš,
přede mnou se ukrýváš,
však před svým svědomím se neschováš.
Chvilečky s Tebou prožité,
pomalounku vzpomínkou se stávají,
i když bolest mě ničí,
změnit tu bolest nemůžu a ty chvilky se vrátit nedají.
Chtěla bych prosit, volat, aby ses vrátil,
však hlas mám slabý a OSUD nejde zvrátit.
Prosby jsou marné,
hlas můj slábne, k Tobě už nedoletí,
Tvé srdce nezasáhne.
Pokusím se,
měla bych,
co to říkám - já MUSÍM zapomenout,
i když asi zbytečná to bude snaha,
hodně moc jsem milovala,
citů svých vraha.