Obrázek mého já
Trnitá cesta,
vine se tmou.
Po ní jde dívka
s lucernou svou.
V níž voskové svíčky plamen hoří,
však dochází již vosk.
Trny se jí do pat boří
a ona myslí že je cvok.
Jde hustou tmou,
svíčka však dohořívá.
S těžkou koulí na nohou,
cestu zpět zapomíná.
V ruce veselá maska ji tíží,
musí ji však nést.
Oči se jí únavou klíží
a nohy chtějí se plést.
Slzy stékají po tváři,
v srdci smrti šíp.
Maskou se před každým přetváří -
však nebude už líp.
I na krku má závaží,
strašně jí tam bolí.
Ale ono se zmizet nesnaží,
spíš táže se zda sama sebe zlomí.
Ubrečená jde tmou dál,
cestou plnou nástrah.
Smutek všechno světlo vzal
a ona má z tmy strach.