Polibek ...
Jenom chvíli pouhou …
má na pusu krátkou.
Pusu sladkou vášní …
která je obyčejná a přitom zvláštní.
Pusu, která ji rozehřeje ...
čeká na pusu, co rozmrazí závěje.
Pusu tak nevinnou i když plnou něžností.
Rty se spojí a ticho se rozhostí.
Rty se spojí v polibek, který zastaví čas.
Vychutnává vteřiny, vždyť neví, kdy to bude zas.
Doufá, že brzy bude s ní ...
O dalším polibku jak malá sní.
To ještě netuší, že ten polibek před chvílí ...
Ten polibek krásný, motýlí ...
Že ten polibek je poslední.
Protože on zapomene ještě, než se rozední.
On zapomene na holčinu co oči má hnědé ...
On netuší, že ta dívka proklíná jen sebe.
Za všechno, co měla udělat, ale neměla dost sil ...
Než je nabrala, tak jí opustil.
Víš koho je ten příběh, co děj nepostrádá?
Myslíš, že tebe se to netýká, že tobě se to nestává?
To jsi ty-kluk, který dívce srdce vyrval z těla ...
To ty jsi zavinil, že její duše uletěla …
Ty jsi ten kluk a já ta holka..
co v noci slzy žalu poliká.