Pomyslná křídla...
Pomyslný anděl obepíná křídla
z těch nejjemnějších per
kolem mého prokřehlého těla,
v němž našel bys mnoho prázdných děr.
Kdybys jen hledal.
Hvězdy mě chrání před světlem.
Září nad vším, jen ne nade mnou.
Tiše se procházím v té tmě
s duší spálenou.
Nikdy ji nedám.
Tóny mě chrání před tichem
tvých naběhlých chtivých rtů.
Nebudu volat, ať se mnou zůstaneš.
Nebudu chtít, abys byl navždy můj.
Ani když vítr se zvedá.
Ani když blesky oblohu prozáří.
Nebudu hledat lásku ve tváři,
co pronásleduje mě dnem i nocí.
Ani když hvězdy pohasnou
a mé oči steskem neusnou.
Nebudu ve tvé moci.
Láska nezvítězila nad mým strachem
někoho milovat, někoho mít.
Zahaluji se pomyslnými křídly,
když tě chci políbit.
Utápím se v douškách vína,
když tě chci nechat vejít.
Ten strach je silnější než já.
Silnější než moje potřeba žít.
Pomyslný anděl obepíná křídla
kolem mého zjizveného těla.
Díváš se mi do očí
a já bych tolik chtěla
vyprostit se ze všech svých pout.
Můj strach je ale silnější, promiň.
Nedovolí mi se hnout...