Povídej mi ...
Povídej mi chvíli o samotě.
Jak se dá zvládnout? Jak jí předejít?
Řekni mi, jak dlouho vlastně trvá?
Jestli se dá zvyknout, jestli se dá žít.
Povídej mi chvíli o prázdnotě.
Co tahle místa znovu naplní?
Řekni mi, jestli tam někde někdo
naučí mě znovu vzlétnout, snít.
Povídej mi chvíli o stesku.
Povídej mi o zoufalství.
Řekni mi, jestli to všechno konec má.
A jak zahnat ten stín,
co naplňuje duši, srdce, tělo.
Řekni mi, jestli to všechno nezemřelo
tam kdesi uvnitř mé podstaty.
Řekni mi, jestli vzkřísit se to dá.
Jestli to zase budu já.
Někde s někým jednou.
Řekni mi pravdu, nemusíš mi lhát.
Snesu teď všechno, jen potřebuji upřímnost.
Možná budu se chvíli trápit
a budu mít zlost,
ale překousnu to a naučím se s tím žít.
Jen to chci pochopit.
Chci vědět, čím jsem si tohle zasloužila.
Podle všech pravidel jsem žila.
Platila účty, dávala lásku,…
Všechny své naděje dávala v sázku
pro něco, pro co by málokdo žil.
Povídej mi o smyslu života.
Našel ho někdo?
Jak toho docílil?
Já jenom plavu v pocitech, které bolí.
Ať myslím na cokoli.
Na kohokoli.
Jen plavu v břečce, co jiní nazývají život.
Zmatená, bezradná, osamělá.
Povídej mi o tom, co jsem vždycky chtěla.
Ztratila jsem směr, ztratila jsem cíl.
Tak řekni mi něco o smyslu života.
Jestli je.
Jestli někdy byl ...