Prázdná...
20. 5. 2009
Marnost nad marnost,
už mám toho dost,
až chytá mě zlost,
žádná budoucnost.
A všechna krása světa,
se už úplně vytratila
a každá další věta,
smysl dávno ztratila.
Pamatuju čas, kdy ve štěstí tepalo,
nebo když se dny noci bolestí svíjelo,
však v dneštním svítání zas prázdný se zdá,
jak nejprázdnější děravá kapsa kterou kdo má.
Kéž to tak skončí,
není kam jít,
se mnou se loučí,
láska a cit.