Pro ...
5. 5. 2009
Do tmy křičím,
vřískám z plných plic
tolik bych ti chtěla říct.
Tolik krásných slov,
něžných vět.
Ódy i na ten krutý svět.
Se svým svědomím se soužím.
Vůni levandule stále cítím
i rudou růži mám.
Ve vzpomínkách se užírám.
Ten, tamten i další.
V hlavě mi pohádka zní.
Bez nich dokážu žít,
mohu jiného milovat,
zbožňovat.
Nevíš o mně víc,
než pouhopouhé nic.
Slíbit nemohu,
že vždy poslušná budu.
Neslíbím ti věčné štěstí,
lásku a cit.
Neudělám však nic
co sama nemohla bych odpustit.
Neslibuji nemožné,
neříkám jsi mi vším,
neslíbím ano a též ne
a nic mezi tím.
Jediné mohu říct. Den co den.
Miluji tě víc a víc.