Snad proto
Snad proto, že smutnou dušičku mám,
málo se na svět usmívám.
Snad proto, že nadevše miluji vítr, vichřici i lehounký vánek,
málo kdy mám bezstarostný a klidný spánek.
Snad proto, že miluji letní, blankytné nebe,
snad právě proto miluji nade vše Tebe.
Snad proto, že právě venku padají kapky deště,
prosím, líbej mě, lásko má, ještě.
Snad proto, že v moři je slaná voda,
bez Tebe dlouhá je i sebe kratší doba.
Snad proto, že v zimě je mráz a padá sníh,
bez Tebe nevím, co znamená smích.
Snad proto, že často bývá mi zima,
neumím a nechci být jiná.
Snad proto, že poušť ukrývá oázu,
nehledím pouze na krásu.
Snad proto, že neumím střílet z kuše,
vím, důležitější je srdíčko a duše.
Snad proto, že věřím na lásku,
stále kladu si jednu otázku.
Snad proto, že všude kolem Tě pořád vidím,
se svým citům divím a možná se za ně i stydím.
Snad proto, že stále Tě všude hledám,
tak proto Tě ještě nemám.
Snad proto, že krásně voní stolistá růže,
každý milovat by měl a jistě i může.
Snad proto, že tohle všechno vím,
o svých citech Ti nikdy nepovím.
Snad proto, že tolik vím a znám,
koho tolik miluji v sobě uschovám.