Studená voda
Studená, ledová voda.
Cítíš ji? Ne.
Ty ji necítíš, ale já ano.
Topím se v ní úplně celá.
Je všude kolem nás.
Ty mě chceš zachránit.
Podáváš mi ruku, ale...
Neuvědomuješ si, že už je pozdě.
A najednou...ukápne ti slza.
Samým chladem v tvém srdci, než dopadne, promění se na led.
Už je opravdu pozdě.
Já se topím a umírám a ty jsi zůstal sám.
Nevzdáváš to a hledáš mě,
neustále mě hledáš, ale nenacházíš.
Poznáváš jiné... všechno už je jiné. Lidi jsou jiní.
Říkávali jsme spolu: "Všechno bude..." Byla to asi opravdu jen hloupá fráze.
Už není nic. A co tedy bylo?
Pak jednou půjdeš sám krajinou,
uvidíš dívku,
spatříš MĚ, celou živou.
Ale nikomu to neřekneš,
nikdo by ti nevěřil.
Víš jak to je? Ty jsi mě někde viděl, doopravdy viděl.
Já tehdy nezemřela,
já se tehdy neutopila v té studené vodě.
Já pořád žiji.
Plná síly a smíření.
Jen tobě se zdálo, že jsi mě viděl umírat.
A i tohle, sis uvědomil pozdě.
Až zase někoho potkáš,
zadívej se mu hluboce do očí,
poznáš, jaký je uvnitř a to ho nemusíš znát ani roky.
Poznáš, zda je taky tak hodně citlivý, jako jsem byla já.
Poznáš a uvidíš, jen pokud to sám budeš chtít.
Ledová, studená voda...
Tuhne mi krev v žilách... nemám ji ráda.