Vina...
V oblaku dýmu rýsuje se tvář.
Na první pohled ji nejspíš nepoznáš.
Přes všechnu bolest, lítost, stesk.
Jediný člověk nezvládne to nést.
Ona se o to pokouší odnepaměti.
Ještě jednu jedinou cigaretu
a další sklenku červeného vína.
Je jedno, kdo to způsobil.
Je jedno, čí je to vina.
Rozhřešení je to, oč tu běží.
Na ničem jiném nezáleží.
Ale v určitých momentech.
Na jistých cestách.
Jistých křižovatkách.
Důvod s důvodem splývá.
A vina s vinou splývá.
Až není žádná vina.
Jen ta vyhaslá cigareta,
prázdná sklenice vína.
Poloprázdná …
Poloplná …
Co na tom záleží?
Všechno je náhle zátěží
A ty...?
Ty v tom hustém oblaku dýmu.
Poznáváš moji tvář.
Tvář člověka, co nese si svou vinu.
Každý den pokládá ji na oltář.
Těžší než Ježíšův kříž,
připadá si na obtíž.
Zbytečná, nahraditelná tvář.
Má tvář a moje vina.
Má cigareta.
Má sklenice vína.