Všechno je zbytečné
Prohnilé vězení,sluneční paprsky jsou jen klam,
sama se o útěk postarám.
Vysoko stavěná věž,
dnes vyhrává už jen jedině lež.
Dnes se pravda do truhlic zamyká,
ani láska se nás už netýká.
Ti kdo životy za jiné dali,
zbytečně,krutě umírali.
My teď jen sedíme,ruce v klíně,
ostatní se za nás hrabou v špíně.
Jako prach si tady připadám,
každý mě přesvědčuje,ať to ještě nevzdávám.
Pozdě, bílý prapor už je vyvěšen,
můj šťastný konec je dávno oběšen.
Zradou potácím se jako pouští,
už dávno se v mém srdci neodpouští.
Naposledy si se mnou někdo krutě hrál,
na stupni vítězů jen drze stál.
Já proklínám dary, jenž vydalo mu mé srdce.
Proklínám den, kdy se mě dotýkali jeho ruce.
Je jako nekonečná noční můra,
ne krásný princ, ale odporná stvůra.
Ať nechá mě už konečně jít dál,
nenávidím ho,právo na život mi vzal.