Zatím co ty spíš
Zatím co Ty spíš,
sedím tu sama a jsem zoufalá,
nevím jak zahnat ten černý splín,
co do duše se mi vkrádá.
Přetěžká je každá rada,
když nevěříš, jak moc Tě mám ráda.
jaký důkaz lásky dát Ti mám,
když noc co noc sama usínám.
V hrudi mé sedí si ten černý stín,
někdy nazývá se tak prazvláštně - SPLÍN,
teď ten splín s rozumem válku vede
a OSUD sám dál svoje plány přede.
A zatím co Ty dál si klidně spíš,
o veliké lásce sníš, vůbec nic netušíš,
že já tady se splínem krutý boj svádím,
a polštář slzičkami zkrápím.
Raději Tě nechám klidně snít i sladce spát,
snad jednou sám pochopíš a poznáš,
co znamená mít rád,
potom zaženeš z mé duše ten ošklivý splín,
po mém smutku nezbude ani stín.
Prozatím se musím smířit s tím,
že stále vítězí ten záludný splín
a Ty klidně spíš
o mém trápení nic netušíš