Zklamání
Už nemám sílu dále se ptát,
Jestli mě miluje, má mě rád?
Zbyl mi pohled z nenávisti ne z lásky.
Na duši zbyli mi pouze jen vrásky.
Pouze jen rány co se nezahojí,
na které mozek a srdce těžko vzpomínají.
Těžko se na všechno vzpomíná,
když světlo života pomalu usíná.
Usíná s ním i moje štěstí,
aby se vrátilo, držím si pěsti.
Už nemám náladu dále se smát,
chce se mi brečet, chce se mi řvát.
Chci vykřičet na celý svět,
že jsem jako květina,co nemá květ.
Jsem jako člověk se srdcem z kamene,
jako ta květina, která doufá, že si na ní někdo vzpomene.
Doufá, že jí někdo pomůže
a z uschlé květinky bude zas růže.
Že bude z ní zase ta kráska,
kterou byla,než zklamala jí LÁSKA.