Zoufalý tón ...
Slza padá a padá, zemi pak hladí,
však svým zoufalým tónem nikoho neprobudí.
Vykřičet do světa svou bolest,
její srdce se nikdo neodvážil prolézt.
Nač se prodírat a trny se nechat škrábat,
když jde životem proletět a prostě se nebát.
Všude jen samé prolhané tváře,
ani jednomu se věřit nedá.
Hlavu zabořit do polštáře?
Tím se nic nepoddá…
Své srdce pečlivě před světem uzamknout,
žádná pouta, k nikomu se nepřilnout.
Slzu nechat ukápnout, jen když jsou všichni pryč,
existuješ jen ty, jen ty a tvůj chtíč.