Zrcadlo...
Nalezená
pro pár hodin svého já
uvolněná
pro chvíle patřící smíchu
svazovaná
všudypřítomnými pavučinami obav
ztracená
v okamžicích nesmyslného strachu
snad z kyselin slzy
krkem proudí
když polyká se pláč
(co ukrývat se musí)
na tváři maska
veselého klauna
sama sobě falešný hráč
(jak se mi tohle hnusí)
postavená
před zrcadlo upřímnosti
polekaná
vážností ve tvém hlase
představená
realitě pohledu z jiné strany
vyzvaná
k zamyšlení nevyřčeným holka snaž se
dík za nastavení zrcadla
dlaně pravdy někdy zebou
i ten dnešní pohled má název
... zklamaná SAMA SEBOU!