Pro mě
14. 10. 2020
Jsi vlahou bouří v létě,
když tě slyším smát,
jsi v tom mém „kabaretě“,
můj velký kamarád.
Jsi mým zrcadlem v rámu,
co tvář mi neskrývá,
jsi slonem v porcelánu,
však žádný nelida.
Jsi oporou mým zádům,
pevnou bílou zdí,
jsi svědomím z dna džbánu,
co jen tak nepřelstím.
Jsi důvodem v mé mysli,
proč často se chci smát.
Jsi…
a své si o tom mysli,
proč se bojím ztrát.