Bojím se...
Bojím se každého pohledu, každého dotyku a úsměvu.
Bojím se, otevřít ti své srdce. Mám strach, že nejsem připravená, že nejsi připravený ty. Že spadneme dolů a nikdo nás nezachytí.
Co když nejsem ta, kterou hledáš? Ani ta, kterou chceš.
Co když jsem jenom holka, která tě má nebo nemá?
Jen dívka, která si přeje mít tě ráda.
Bojím se všeho co říkáš. Tvého hlasu, tvých pohybů.
Bojím se tvých očí. Upřímných nebo lživých. Bojím se tvé ruky, která bude chtít uchopit tu mou.
Bojím se, tvého dechu, jež budu cítit.
Proč není lék, na strach? Proč existuje odvaha? Já nechci být bojácná, ale neumím žít tak jak se má! Bojím se, že svými ústy řekneš ne!
Ne! Mé odvaze.
Ne! Mé lásce.
Ne! Mému odhodlání.
Ne! Mé naději.
Bojím se!
Poznání je něco, jemuž říkám láska. Nebo přátelství?
Ty podíval ses na mě, ale díval ses tak na všechny.
A já? Já nevím, jestli mé city jsou tak silné. Nevím jestli mám právo.
Jestli umím tě milovat! Doufám že ne! Ale proč?
Proč na tebe teda myslím? Proč si v mém srdci? V mé hlavě?
Vězním tě snad násilím? Ne!?
Možná chci mít někoho jako jsi ty ve svém nitru.
A možná, si jenom zbytečně přeju, abys to cítil taky tak.
Vím že to není tak jak myslím. Jenom doufám.
Dej mi šanci a já ji dám tobě.
Já nechci znát nejistotu.
Jsem moc nejistá na to, abys mohl být i ty.
