Černá labuť
Černá labuť je v tom nevinně,
když zrcadlí naše ustrojení.
Naši schopnost přijímat věci, tak jak jsou.
Nikoliv jaké bychom je pouze chtěli mít.
Žít.
Znamená vstřebávat tisíce podnětů dennodenně.
Stále se s nimi oťukávat,
Snažit se měnit je i sama sebe,
pro dobrý smysl svého bytí.
Ne v ráji pozemském,
ale v tom podivném a zvláštním světě,
do nějž jsme se ne vlastní vůlí jednou narodili.
Chvíli.
Jen docela malinkatou chvíli,
nám osud přidělil k vlastnímu rozkoukání.
Páni!
Jen div se světe a my stále se podivujme s ním.
Nad stopou, kterou prošlápnout můžeme si sami.
S námi
je vždy i něco mnohem, mnohem víc,
než jenom naše vlastní radosti a strachy.
Ne.
Skutečně nemám teď na mysli ani náhodou snad prachy.
I černá labuť nás chce možná inspirovat
k poznání,
že naše existence je vždy a za všech okolností
s druhými silně dotyková.