Malý, velký...
Už jste někdy pomohli naprosto cizímu člověku jen tak? Je to zvláštní pocit. Jdete pak ulicí, nasáváte čerstvý vzduch a prostě se usmíváte. Někde v hloubi duše vás hřeje, že jste někomu pomohli, ačkoliv to byla jenom malá pomoc... něco jako když někomu pomůžete s taškama, nebo se na něho jen usmějete. Možná se vám to zdá málo, ale když se nad tím zamyslíte... kolik lidí tohle dělá? Hodně málo, že? A v tom je to kouzlo... aneb citováno z reklamy na Toyotu Yaris Blue "malý velký - když něco malého má vlastnosti něčeho velkého". Na tomhle je hodně pravdy. Nezáleží na tom, jak moc velký čin uděláte. Stačí i malá drobnost a pocítíte tu euforii z toho, že jste udělali něco pro jiné. Vzpomeňte si, kdy jste naposledy šli po ulicí a kolem vás prošel někdo a usmál se na vás. V první chvíli horlivě přemýšlíte kdo to mohl být a v hlavě vám probíhá fotogalerie všech vašich známých. A když zjistíte, že ho vlastně vůbec neznáte tak se pro sebe pousmějete - a to jo ono. Nemusíte někomu darovat auto, nebo dům na Mallorce (ne že by se nehodil) stačí jen úsměv, který dokáže druhému zvednout náladu. V tom je celé to tajemství ... nic víc, nic míň - malý velký.